Kdysi, když jsem ještě psal básničky a krátké povídky, jsem omylem zamíchal mezi mé rukopisy i mnou ručně přepsanou báseň od Františka Gellnera. Po pár letech jsem na ty papíry narazil a jak jsem je tak s úsměvem nad schopnostmi (spíš neschopnostmi autora) pročítal, narazil jsem na toho „Gellnera“. A najednou jsem byl překvapený, co jsem to tehdy napsal a začal jsem se pýchou nadouvat. To ale jen do chvíle, než jsem si vzpomněl, jak to s tou básničkou bylo. Dneska jsem četl na webu text, který jako by vypadl z mé hlavy – tedy ten text byl psaný „jen“ mnohem lépe www.secondlife.cz/rozdil-mezi-sl-rl…Děkuji všem „Gellnerům“ za inspiraci a energii, kterou mi dávají do života

 Jakékoli moje činnosti vykazují znaky kampaňovitosti. Mám období, kdy nic nedělám. Nenapíši ani slovo, nepoložím na písek ani kostku… Pak přijde chvíle, kdy bych nejraději všechno zanedbané stihl. Začnu psát a začnu něco tvořit a…zkrátka nějak mne přepadne to, že bych právě TEĎ mohl něco zachránit. Nebo spasit :-). Využil jsem nástupu té energie a vytvořil jsem pár náramků. Ty jsem nabídl ke koupi prostřednictvím SLExchange. Ne, že byste měli hned tyto stránky otvírat. To není nutné. A není třeba ani nic kupovat. Je to jen další ze zkoušek. Co kdyby snad náhodou… Navíc si jsem vědom toho, že moje invence a schopnosti nedosahují úrovně většiny členů CS komunity. Pokud snad se vám nějaká moje věc zalíbí…nebo zaujme třeba pro muzeum děsů a hrůz, dejte mi vědět. Já vám cokoli dám zdarma. Nelekejte se proto ani toho, že snad v obchodě (když omylem na moji věc narazíte) občas nabízím věci ke koupi – to je jen hra.

Od prvních kroků po onom světě jsem nebyl zrovna příznivcem setkávání loutkovodičů ve světě reálném. Mé světy jsem důsledně rozděloval na „tam“ a „tady“. V průběhu doby jsem si tyto dva prostory (ano i to „tam“ považuji za prostor) pozvolna propojil. Nyní se už tedy setkávání se nás loutkovodičů nebráním. Rád se setkávám s lidmi mně nějak blízkými, pokud i oni stojí o to, se mnou se vidět. Nejsem příznivcem takových těch setkání studentů školy u příležitosti stého výročí jejího založení, kde se jen prezentuje ten léty prořídlý dav absolventů. Nedokáži si třeba představit ani setkání všech Pražáků. I když nápad to není nezajímavý. Co kdyby se jednoho dne sešli všichni Pražáci v Bohemii. Nápad je to dost hloupý, co. A jak tedy píši, rád se setkávám s konkrétními lidmi, se kterými mě něco spojuje. Tak jsem se také setkal 8. 7. 2008 s jedním dobrým přítelem z onoho světa na světě tomto. Připadal jsem tak trochu jako tehdy, když jsem si před lety zkusil podat seznamovací inzerát. Ale jen „tak trochu“. Já přece šel na setkání s někým, koho znám. Jen jsem nevěděl, jak ve skutečnosti vypadá. A kupodivu…potkal jsem člověka, který mne nijak nepřekvapil. Vždyť já ho přece znal. Jen jsem nevěděl, jak vypadá. S Pavlem Stránským jsem tak strávil asi dvě hodiny a měli jsme si, co říci. Věřím, že jsem narazil na člověka, se kterým se budu rád vídat i v budoucnu…Stejně tak věřím, že ani já jsem ho nějak neodpudil…i když nemám „tady“ zrovna oranžové vlasy jako „tam“. A pro úplnost – to, že já nejsem příznivcem těch hromadných setkání, neznamená, že jsem jejich odpůrcem. Z doslechu vím, že i na takových setkáních bývá často dobrá zábava. Jen to jaksi není zrovna to „pravé pro mne“. Všem přeji, aby jak „tam“ tak i „tady“ potkávali co nejvíce slušných a příjemných lidí…

Skončil školní rok a asi se dá očekávat několik nudících se …náctiletých, kteří zkusí nudu zahnat něčím tak „přízemním“, jako je „tahlencta hra“. Ne, nechci odhánět nudící se. Zkuste se přidat a zkuste si najít místo i na onom světě. Dá se poznat hodně přátel z celého světa a s nimi třeba i podnikat. Nebo alespoň si zkusit na podnikání zahrát. Vím, ale jen z vyprávění, že to jde, že se dá i vydělávat. Jak psal (tuším, že včera, nebo předevčírem) Johnnie Martynov jednomu netrpělivému. Na onom světě je třeba hodně trpělivosti. Ale když se ta trpělivost dostaví, dají se dělat divy. Kdo si tu tvorbu divů vyzkoušel, ví, o čem je řeč. Nováčky, stejně jako tam na onom světě při náhodných setkáních, upozorňuji však na to, že se dá velmi rychle narazit i na lidi, kteří to s vámi nebudou myslet moc férově. Nevrhejte se hned do všeho po hlavě. Pravda, třeba přijdete o možnosti, o kterých se mně ani nezdá. Ale třeba alespoň nepřijdete o iluze. Je to jen na vás, jakou míru rizika jste ochotni a schopni unést. Ale s létem a prázdninami nepřicházejí jen nováčci. Přicházejí i lidé, kteří tam kdysi byli. Třeba už i tady na webu zmiňoval návrat DEVLER Beck. Toho jsem asi ještě nikdy osobně nepotkal, ale z vyprávění pamětníků vím, že by to měl být návrat skutečně šikovného člověka. Na druhé straně se jaksi vracejí i jiní…právě s těmi prázdninami. Včera se mi ozval a vnucoval mi přátelství jakýsi Martianek Wibault. V tu chvíli mi sice to jméno něco říkalo, ale netušil jsem odkud ho znám. Zval mě na nějakou moc bezva akci. Neměl jsem zrovna čas. Pak se mi ozval znovu a já si říkal, že není slušné, když zrovna mám chvíli volna, abych pozvání nepřijal. Ale ouha…žádná bezva akce. Pochlubil se mi, na stadiónu Sparty, že ji prodává. A druhým dechem se tázal, zda nemám „money“. V ten moment mi to sepnulo (viz. také na těchto stránkách seznam "banovaných"). Řekl jsem mu, aby se ozval, až bude prodávat Karlštejn. Ze seznamu přátel jsem ho smázl, a po dlouhé době jsem si k někomu dal „mute“. Pak proběhla ještě celkem rychlá a svým způsobem zajímavá diskuse ve skupině, kterou začal právě Martianek Wibault. Zase zval na bezva akci… Přeji všem krásné léto, tichý chod chladičů, rychlý internet…a vůbec všechno, čeho je třeba k pobytu na onom světě. A nezapomeňte – že se dny zase krátí. Využijte času i na něco jiného než na vysedávání u počítačů.

Vždycky mě mrzí, když se lidi a na onom světě avataři mezi sebou začnou hádat. Začne se obvykle nejdříve tak trochu laškovným špičkováním, které emoce vybičují až na hranice únosnosti. Často i za tyto hranice. A obvykle (i když z úst znesvářených stran zní cosi jako morálka, čest a podobná slova, jejichž obsah má každý z nás trochu jiného zabarvení) nejde o nic jiného, než o peníze nebo o pochybnou slávu a záři zrádných reflektorů. Často se účastním diskusí o něčem tak neuchopitelném, jako jsou nějaká autorská práva, copyrighty a podobně. Není se čemu divit. I v RL se někteří v obavě, že by jim na ně někdo snad sáhl, pouští do svatého boje za svá práva a rozdávají rány hlava nehlava. Jaká to podobnost onoho světa s tím často zatracovaným RL. Možná by nebylo od věci, třeba si přečíst něco na toto téma od odborníků. Co takhle Ing. Josef Šíma, Ph.D., vedoucí katedry institucionální ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Ten by mohl něco vědět ( www.libinst.cz/tl/tl_12_2001.pdf ). Občas mne samotného přepadá takový tíživý pocit…kolik už jen já sám dlužím těm, jejichž duševního vlastnictví zneužívám k vlastnímu obohacení. V první řadě to jsou moji rodiče, kteří mi dali tolik know-how, že bych se nedoplatil. Pak to byli paní učitelky v mateřské školce, paní učitelky a páni učitelé ze školy, kluci a holky od nás z ulice. A pak řada dalších, kteří mne naučili dokonce i zapínat počítač, ovládat myš…no je jich hodně dlouhá řada. Všechny jsem je možná okradl a hodně z nich, co hodně – troufám si říci, že skoro nikdo z nich – ode mne nedostane ani korunu (natož L$). Jaký jsem to jen padouch.

P.S.: Jsem si vědom, že i na druhé straně barikády stojí šiky odborníků, kteří jsou připraveni se zapojit do boje. Ale pozor, mají své myšlenky chráněny. Při jejich citování se musí uvádět odkazy na knihy, časopisy, jiné odborné publikace nebo přednášky z nichž je čerpáno. A že snad vás myšlenka napadla samotné a dříve. Jo, tak to máte smůlu. Oni je vydali nejspíše v písemné formě dříve. Oni mají tedy všechna práva. Nechci vyvolávat nějaké spory a dohady. Jen chci říci, že problém je v tom, že pravda není jen jedna nebo dvojí...je tolikerá, kolik nás bude o ní diskutovat (nezaměňovat, prosím, pojmy pravda a právo).

Tohle zamyšlení jsem vložil i na stránku www.secondlife.cz/neco-slov-o-du-evnim-vlastnictvi

Vážím si těch (i když mají třeba jiné názory, než já), kteří mne oslovili přímo a věřím, že jsme schopni se třeba i vzájemně "obohatit". Objevily se reakce i na webu, ale...ano, i ty které jsou třeba anonymní mne obohacují.

malá poznámka

Vložil UniFly, 25. Červen 2008 - 13:16

je třeba si uvědomit, že pokud nám někdo nejaké informace předá dobrovolně, můžeme s nimi nakládat dle libosti (není-li předem dohodnuto jinak), tzn předávat tyto informace zdarma či za polatek dál, využít je v praxi či jednoduše se na to vykašlat. Nicméně nedochází zde k žádnému okrádání o duševní vlastnictví.
Nejsem právník, ale vím, že existuje něco jako "volné dílo" (viz např. wikipedie), což zjednodušeně znamená, že autor tohoto nemá nic proti libovolému užívání atd - samozřejmě v rámci běžných konvencí. Další věcí jsou autorská práva, patent a podobné právnické pojmy. Toto jsou věci právně ošetřeny proti krádeži a za tu je snad nějaký postih (to je ale na jinou diskuzi).
Co se týče článku - naráříš-li na něco konkrétního, bylo by vhodné věc popsat konkrétně. Pokud je tato záležitost příliš soukromá - vyřeš ji v soukromí.

Protože mi doopravdy nejde o řešení nějakých konkrétních sporů a dohadů, nebudu ani vést diskuse na www.secondlife.cz/neco-slov-o-du-evnim-vlastnictvi. V žádném případě nezpochybňuji právo a zákony České republiky. Můj blog byl pouze obecného charakteru. Spíše pro zamyšlení se nad podstatou duševního vlastnictví. Zajímalo by mne, zda si vůbec někdo z mých kritiků přečetl ten text od ing. Šímy Ph.D. Těch konkrétních sporů a dohadů jsem zažil už tolik, že bych ani žádný konkrétní řešit nechtěl. Na pískovištích a sandboxech se s tím člověk setkává i proti své vůli... Najdou se i stránky na internetu, kde tvůrci lamentují nad tím, že je někdo "opisuje" a podobně. Já je chápu, ale stále opakuji jen tu myšlenku, že asi není způsob současné ochrany duševního vlastictví tím, co "ekonomiku" žene a nutí k rozvoji. Je možná i škoda pro "tvůrce - kritiky", že nezapřemýšlí víc o tom, jak by mohli využít liberálního přístupu a plýtvají zbytečně energií kritikou - ale je to jejich právo a já jim ho neupírám. Pokud mne "Neznámý uživatel" níže viní z řečiček v kauze, která se mě netýká... Nevím ani kdo je ten NEZNÁMÝ, ani jakou kauzu má na mysli. Ani o to nestojím.

P.S.: Ještě bych chtěl podotknout, že to, co píše UniFly, není ani zas tak moc v souladu se zákony. Svědčí to jen o tom, že veřejnost vlastně vůbec neví, jak přesně je duševní vlastnictví chráněno. A tak se porušuje i v dobré víře, že je všechno OK. Asi i tady bude trochu zapáchající zakopaný pes. Ale to je opravdu už na "jinou diskusi", ke které by musela být nejen vůle ale i znalosti.

Pokus

Vložil Neznámý uživatel, 17. Červen 2008 - 9:36

Plytký pokus o relativizaci. Autor ví houby o second life, tvorbě obsahu, i o těch autorských právech. Pseudointelektuální řečičky a rádoby nezávislý postoj v kauze, která se ho netýká. Až jednou jemu někdo okopíruje plody x hodin jeho práce, bude tenhle líbivý a levný "postoj nad věcí" rázem ten tam. Otázka je, zda to kdy komu bude stát za to. Bez ochrany autoských práv mizí pro špičkové tvůrce motivace k práci v sl, a bez tvůrců obsahu není second life.

Je pravda, že moje práce na onom světě není "opisována" nebo "kopírována". Možná je to škoda. Zatím se ke mně přidalo jen sedm avatarů. A když by snad někdo jiný chtěl pomáhat dětem kdekoli na světě nebo třeba "jen u něj na vsi", ať tak činí, já mu v tom bránit nebudu. A že bych měl na mysli nějakou konkrétní kauzu? Nemám. Takových kauz se tam v CS komunitě nekomunitě odehrává a bohužel odehrávat bude...a to je škoda. K ostatním částem poznámky NEZNÁMÉHO nic nedodám. Přečtěte si spíš to pojednání ing. Josefa Šímy Ph.D., na které je výše odkazováno.

V souvislosti se mnou bylo na stránkách www.secondlife.cz/problemy-s-prihla-ovanim zmíněno slovo „závislák“. Možná by stálo za to, trochu se tímto pojmem a pojmy souvisejícími alespoň zběžně zabývat. Tak tedy…

Obecně platí, že závislost lze chápat jako psychické a tělesné důsledky pravidelného užívání drogy (včetně alkoholu), které postiženého nutí k jejímu trvalému konzumu. Rozlišuje se psychická závislost, která je důsledkem trvalé touhy toxikomana po účincích drogy (pocit uvolnění, neobvyklé prožitky apod.). Samotná je nápadná např. u stimulačních drog. U některých drog (např. u opiátů) se vyvíjí též fyzická závislost, která se projeví abstinenčními příznaky při odnětí drogy. Současně může docházet i k dalšímu poškození organismu působením drogy na různé orgány. Kromě závislosti na drogách se v poslední době rozšiřuje i závislost na hracích automatech (chorobné hráčství, gamblerství). Má mnoho podobných rysů jako závislost na drogách či alkoholu (důsledky pro psychický stav, narušení sociálních vazeb atd.), s nimiž je v mnoha případech spojena. Tady jsem si nic nevymýšlel, ale převzal jsem informace z on-line lékařského slovníku. Sám bych volil jiná slova, ale s tím textem v zásadě souhlasím. Navíc v některých případech byly psychiatry diagnostikovány už i „netomanie“ nebo „netoholismus“ (krásná slůvka, což?). Jsem zvědav, zda a kdy se objeví ve slovnících i pojem „SLmanie“ a „SLholismus“ (toho dne SL dosáhne naprostého vítězství). Ono se vůbec stalo v poslední době moderním hledat ve všem nějaká vědecká vysvětlení. Dříve (a není to doba zase tak vzdálená) se tomu říkalo možná i jinak. Lidé provozovali prostě jen své „koníčky“. Nikdo je proto nepovažoval za nějak psychicky nemocné. A to i přesto, že chovatel papoušků se každý den těšil na ty své opeřence a celé dny na ně myslel, když seděli na vejcích. Leckterý kluk se s chvěním rukou blížil k prodejně tehdy PNS, protože v novém vydání časopisu ABC měl vyjít slepovací Karlštejn nebo nějaký ten vůz Formule 1. Rybáři se nemohli dočkat soboty a neděle, protože už se jim ruce třásly z toho, jak se těšili na to, že „nahodí“ na té své oblíbené hladině (bez ohledu na to, zda nějakou rybu domů vůbec přinesou). Ano. Všichni to byli těžce psychicky nemocní lidé. Navíc, stejně jako každý „blázen“, o sobě tvrdili, že oni blázni nejsou (snad s výjimkou těch rybářů). A závislost? Oni přece nechlastaji. Jak byli ti lidé naivní, co?

Ale nechci možné problémy jakkoli zlehčovat. Ona existuje i tzv. patologická závislost. V jednom z psychiatrických významů je závislost nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky (zase jsem si dovolil citovat). Sám bych pro jistotu ještě doplnil slovu důsledky ještě jeden významný přívlastek – zhoubné. Až doma zjistíte, že jste již sám/a a rodina je jaksi…někde jinde a vy nevíte kde; že se kolem vás hromadí odpadky a ty nikdo neuklízí; že už ani nevíte, kde má ta bedna pod stolem (placka na vašem klíně) vypínač; že pro zarudlé a ze zírání na monitor vyschlé oči nevíte, zda jste na tom správném ostrově… Tak to asi už v tom jedete. To vás ten váš koníček zcela pohltil. A možná to už není ani tak koníček – možná jste už opravdu „SLholici“

Po nějaké době každý člověk obvykle zatouží po troše toho soukromí…o tom jsem už vlastně psal. A tak já jsem si trochu toho (v mezích možností onoho světa) soukromí pořídil. Mám konečně pozemek, pokud se o tom vůbec dá takhle mluvit. Musím si pořádně přečíst, co o nastavení jeho podmínek píší na „Knowledge base“ supermajitelů mainlandu na stránkách support.secondlife.com/ics/support/default.asp?deptID=4417   . Pak si postavím něco, co bude odpovídat mým stále nejasným představám. Těším se až budu moci přivítat první návštěvy. Ale, kde že to je? Tak to jen tak někomu neřeknu. Budu to tajit i před vyhledávači. Ten můj asi půlostrov by mi kdekdo záviděl a chtěl by vědět, jak jsem tak rychle zbohatl? No…kradl jsem, kradl… Jo, kdybych byl takový. Naštěstí nejsem a tak té země zase tolik nevlastním.

Nevím vůbec, čím to je, kde je nějaká příčina…ani po ní nakonec nepátrám a beru to jako fakt. Moje životně důležitá rozhodnutí přicházejí zcela nečekaně a neplánovaně. A obvykle v pátek. Neříkám, že jsou to rozhodnutí správná, ale jsou vždy významná. V pátek 3.6.2008 mne večer přepadl nápad, že bych už konečně mohl opravdu vlastnit nějaký ten pozemek na onom světě. Před tím jsem o tom moc s nikým nemluvil…jen Zuza.Ritt mi dala pár dobře míněných rad. A tak jsem začal činit kroky k tomu, abych se stal milionářem… Teď hledám to pravé místo, které by mohlo mít tu velkou čest – být na počátku mé slávy.

:-)

Moje „stavitelská“ a jinak tvůrčí období na onom světě by se dala rozdělit do několika etap. První byla etapa nicnedělání. Snad ani sem tedy nepatří. Pak jsem stavěl domek a různě ho upravoval a opravoval, až jsem o něj nakonec přišel. Tedy přišel jsem o pozemek, kde stál. Domek mi zůstal někde v inventáři, kde na něj usedá prach. Pak následovala a zčásti se překrývala období tvorby triček (notně nepovedených) a tvorby bubnů a afro masek a náramků. Na tuto etapu navazovala etapa dalších hudebních afro nástrojů To byla hlavně kalimba, lepší bubny a lute. Tyto objekty už i hrály. Pak jsem nedopatřením vytvořil cosi, co mi připadalo jako obroučka brýlí a tak jsem měl etapu tvorby různých brýlí. Nečekaně jsem do ní zařadil i tvorbu hrajících skotských dud s pózou, které si u mě objednala moje přítelkyně z Japonska Mizutani… A teď prožívám etapu hodinářskou. Už se mi povedlo udělat celkem slušné hodinky…a včera jsem dosáhl, za velmi vydatné pomoci scriptera Johnnie Martynova, toho, že ty hodinky „jdou“ a ukazují čas. Kamila se mě včera večer na pískovišti v Bohemii při té mé radosti z výsledku ptala, proč to vlastně dělám. Tak…já vím jistě, proč to nedělám. Nedělám to pro peníze. A vím taky, proč to dělám. Dělám to pro radost. A Kamile pro radost udělám večerníčkovské hodinky a těším se, že nějaké udělám i Johnniemu. Začal jsem také stavět hodiny nástěnné…ale mají hodně primů…tak si je nakonec asi nechám v inventáři. Jen blázen by si je někde na onom světě pověsil…asi by na ně musel mít hodně velký pozemek….

V noci ze soboty na neděli jsem měl dost děsivý sen. Ráno jsem se (v tom snu) probudil a nastartoval jsem svůj obstarožní přístroj, který před návštěvami schovávám pod stolem. Odkryl jsem knihami maskovaný monitor a jako obvykle jsem usedl k tomu, čemu ještě občas říkám PC. Dole v liště jsem spustil klienta pro vstup na onen svět a....ono nic. Porozhlédl jsem se po internetu. Ale nikde jsem nenašel nic, co by svědčilo o nějakém výpadku na straně provozovatele. Na oficiálních stránkách jsem si ověřil, že někteří moji šťastnější přátelé jsou dokonce online. Celý den jsem pak (stále v tom snu) byl k ničemu. Jako bych nežil. Rodinu jsem nevnímal. Snad jen, když jsem se s nimi hádal a všem jsem nadával. Nějak jsem za těch pár měsíců ztratil schopnost se s nimi bavit. Dokonce jsem se přistihl, že, když jsem chtěl něco říci, začaly mi ruce dělat takové směšné pohyby - jako že snad píší na klávesnici, nebo co. No zkrátka ten den za nic nestál. A pak jsem se probudil. Umyl jsem se, vyčistil zuby, tu černou bednu pod stolem jsem pohladil a řekl jí, že dneska na ni nemám čas, že se jdu věnovat jiným věcem...a šel jsem vzbudit dceru. S manželkou jsme si dali ranní kávu a pak jsem šli celá rodina do lesa, jen tak, pěšky bez nějakých TP. Ani jsme k tomu nepotřebovali LM. Ale večer jsem se nakonec k té černé bedně vrátil. A kdybych snad toho klienta nespustil? Napsal bych mejl třeba Zuze.Ritt, nebo RoboviCZ...nebo bych šel dceři přečíst nějakou pěknou pohádku.