Zase je mi do zpěvu...

Včera jsem měl večer při pobytu v Educatice zase pocit, který mě naplnil nadějí, že smysl, pro který Educatica vznikla stále trvá.
Přišel jsem sice zase jen na hodinku a půl, co se tak v poslední době stíhám virtuálnímu světu věnovat, chtěl jsem v klidu vybrat a připravit pár dýmek na Scalexovu dnešní přednášku, ale... V Educatice jsem se chytl hned za jazyk (prsty na klávesnici) s Vikim a s Corneliem (jinak mě těší, že přijal nabídku a stal se dalším členem našeho týmu). Během řeči se tam mihlo pár avatarů, tu se někdo na něco zeptal, tu jen tak prošel kolem. Ale objevila se tam i mladinká (virtuálně jen dva dny stará) Claire, která měla velikou radost z toho, že se u Vikiho v Laboratoři naučila vytvořit jednoduchou sedačku. Poradili jsme jí, jak ji lépe otexturovat...skákali jsme si, jak my chlapi v přítomnosti hezké ženské umíme, do řeči a předháněli jsme se v tom, kdo poradí rychleji. Pak se tam objevil Devil a další avatar, jehož jméno si už přesně nepamatuji. Podařilo se mi Claire odlákat ze spárů Vikiho :-) a zavedl jsem je společně s Devilem a tím třetím (omlouvám se, mám špatnou paměť na jména) do Modelíny na úvod jsem jim vysvětloval, co jsou sculpty a co se dá jejich pomocí a se zapojením fantazie vytvořit.
Zkrátka jsem měl pocit, že stále jsou lidi, kteří se prostřednictvím svých avatarů chtějí něčemu naučit. Vždyť právě proto ostatně Educatica vznikla. A to mne naplnilo tím dobrým pocitem.
Nakonec jsem byl rád, že jsem před vypnutím počítače stihl k Fabrice vystavit alespoň čtyři, snad odpovídající Scalexovu tématu, dýmky...dneska je ještě před přednáškou musí doupravit... A na přednášku se už těším...

P.S.: Vždycky, když potkám někoho „virtuálně mladého“, kdo se zdá být vnímavým a šikovným, tak si říkám, zda to není nějaký přestrojený zkušený a ostřílený „kozák“, který nás jen zkouší, který jen testuje, co jsme zač a jak se chováme...včera tam vlastně nebyl večer Shiny. Hele, Shiny, není tvůj nový alter pod jménem Claire Corbenic?