URBANICA - opuštěné město

Až neskutečně daleko za hranicí mé fantazie a ještě dál za hranicí mých schopností; přitom jen, co by kamenem hodil z pobřeží spojených Czechoslovakií a Bohemie, se nachází jedno opuštěné město. Život v něm však úplně nevyhasl. Na každém kroku je znát, že ještě před chvílí po chodníku někdo procházel. Že ulicí jel automobil...

Při průzkumu tohoto města jsem zjistil, co stojí za téměř dokonanou zkázou - jedy, které tam vypouští náklad z automobilu, který se patrně pokoušel do města přivést nějaký nebezpečný odpad. Nedávno v těch místech stál krásný ostrov plný zeleně a romantických zákoutí vybízejících k odpočinku, potápění se, vysokohorské turistice, vysedávání ve starém přístavu... Pak ale přišli novodobí zlatokopové. Postavili město...

Město přineslo s sebou patrně i kriminalitu, špínu a odpadky, které nebyly moc přívětivé k poklidnému životu místních obyvatel...

Do města se snad vrátí nový život. Je tam hotel s volnými pokoji. Místo si tam najde i znovuotevřená kancelář Bwindi Orphans... Při pozorném procházení městem se dá ale najít i něco, co svědčí o tom, že všechno může být taky jen hra...že tu prohnilost a špínu je cítit jen ve zdech města...

Až bude otevřeno, podívejte se na vlastní oči do města Urbanica na ostrově Shinyland.

Linden Memorial Park

V životě každého z nás jsou chvíle, kdy se radujeme a nepřipouštíme si nic nepříjemného. Jsou ale i chvíle, kdy nás dění kolem srazí do kolen a kdy přijde čas na to, abychom třeba jen zpomalili, když už nejsme schopni alespoň na chvíli se zastavit. V té souvislosti Coral Ducatillon v jedné trochu posmutnělé diskusi na webu www.secondlife.cz zmínil Linden Memorial Park. Tak nějak jsem počítal s tím, že sám něco o tom místě na tomto webu napíše...:-). Škoda, nenapsal...ale napsal o tom jinam...:-).

Když jsem Coralem zmíněné místo navštívil...dost mě to vzalo. Není to žádný „architektonický skvost“, nejsou tam žádné ohromné stavby, nejsou tam žádné vysoké hory...

Přesto doporučuji všem, aby se tam někdy vypravili. Je to opravdu na dlouhou procházku. Vždyť jen obejít ty spojené regiony po chodníčku táhnoucím se podél celého pobřeží zabere hodně času. Cestou narazíte i na pláž, o které se také Coral zmínil, kde můžete zapálit virtuální svíčku... 

Když jsem tam stál v závětří písečné duny (sám na celém tom sloučeném území), tak se můj pocit vůbec nelišil od toho, když jsem před pár dny stál na hřbitově u hrobu mých prarodičů. Budete-li mít více času, projděte si i vnitrozemí. Třeba někde narazíte i na „vnitrozemí“ vaše vlastní. Cestou nenajdete většinou ani na žádné úchvatné stromy a tajemná zákoutí. Vše působí naprosto skromně a přirozeně.

Celé souostroví tvoří regiony San Michele, Varna, Rookwood, Toowong, Inglewood, Highgate, Monument, Canongate, Pinechapel, Derran Moor, Winterspire a samozřejmě centrální Linden Memorial Park (Shrine of Remembrance - Svatyně vzpomínek).

Je to fascinující místo, kde se nedá nic koupit, kde se nedá pronajmout žádný obchod nebo byt, kde se nedá tančit v nějakých klubech, kde není žádná reklama na nějaké super obchodní domy...kde zkrátka neplatí asi až tak moc řád, na který jsme zvyklí z našeho obvyklého virtuálního bytí. Na tom místě je obdivuhodné hlavně to, že je.

Jak jsem slíbil, vydal jsem se včera konečně na návštěvu jednoho kláštera. Ne, nejsem, věřící, ale rád si prohlížím hezké stavby a krásná a klidná a třebas i respekt budící místa. A to i v RL. Jen tam nechodím v době bohoslužeb. Tentokrát jsem se vydal po stopách kupce mého kříže a mého rybářského prutu. A mohu říci, že se mi to vyplatilo. Místo, které jsem navštívil, ve mně vzbudilo vzpomínky na letošní léto. Na Toskánsko. Tam, kde jsem byl, by mohlo být právě něco z Toskánska...možná i odjinud z vnitrozemí Itálie nebo jihu Francie. Ten klášter stojí opravdu za návštěvu. Není tedy cisterciácký, jak jsem se původně domníval. Je tam více možností. Za prohlídku stojí nejen klášter samotný (Monastery of Felix Meritis), ale i k němu patřící katedrála (Cathedral of Felix Meritis). V zahradách mniši pěstují zeleninu a krásné keře. Při své návštěvě jsem tam potkal jen jednoho človíčka...a také nevypadala zrovna jeptiška (natož mnich). V samotném údolí Lill Burn Valley je rozkošná osada s kaplí a vodním mlýnem. Svahy údolí tvoří jeden veliký olivový háj...krásné místo. A kudy že tam vede cesta? Tady dávám adresu...slurl.com/secondlife/Lill Burn Valley

Po delší době jsem si udělal trochu času na návštěvu nových míst. Při této výpravě jsem narazil na jeden zajímavý hrad. Snad někde v Transylvánii...i když byl na mořském pobřeží... Příchod k němu střežili dva nádherní duchové. V době, kdy jsem nezván přišel, naštěstí majitel doma nebyl. Nechci dopodrobna domýšlet, co by se mnou asi tak udělal... Asi jde o vzdělaného člověka, ale asi taky bude mít zuby, jaké jsem včera viděl na Plsovi a mohl by se mnou naložit tak, jak mi „vyhrožovala“ na velkém písku satine Polietavska...29.9.2008

Nejsem žádný dobrý fotograf. Aparát nastavuji nejčastěji do režimu AUTO. Přesto bych se rád podělil o pár snímků z letošní dovolené strávené hlavně v toskánském vnitrozemí...

Jerusalem - moje nejoblíbenější město jak na tomto světě, tak na světě onom...ulice bývají obvykle pusté. Někdo si ale přesto dal tu práci, aby postavil část toho města podle původních plánů.

Kdo na onom světě chce stavět, tvořit, modelovat..., měl by si najít cestu co nejdříve do tohoto místa. Kdysi mě tam poslal Ignor Vella...udělal jsem dobře, že jsem poslechl a šel.

Pro toho, kdo hledá klid, šumění fontány, zpěv ptáků a ševelení listí ve větvích stromů, naprosto ideální místo. Tohle všechno můžete najít právě tady - v botanické zahradě. Občas bývá v botanické zahraděi dost lidí, ale to nevadí...i tak je tam klid.

Pohodové místo asi někde v "Indickém oceáně" - France Pittoresque. To bylo jedno z mých prvních míst, kde jsem po svém zrození nakupoval... V klidu a pohodě nádherného ostrova

Zajímavé místo - Isle of Tranquility. Všechno se to tam točí okolo sopky. A činné sopky, na jejíž jícen si můžete sednout a čekat, co se bude dít...

Obvykle hledám klidná a místa. Nepátrám po zajímavostch...ale ať dělám, co dělám, narážím na spoustu míst, která jsou z mého pohledu fantastická...jako třeba právě tenhle ostrůvek. A nepotkal jsem tam "ani nohu".

Asi nejvýchodnějším místem mých cest v RL byl Kyjev. Dál jsem se se svým autem ještě nevypravil. Tak mě včera v noci napadlo... Co takhle se podívat do Moskvy. A hle. Na onom světě je a má i celkem pěkně vystavěné Rudé náměstí. Naštěstí tam bylo dost málo turistů a tak jsem nestál ani frontu do mauzolea V.I.Lenina...

Na podzim roku 2005 jsem navštívil po letech Drážďany (možná Dresden – už ani nevím :-)). Lákalo mě znovuotevření barokního protestantského kostela Frauenkirche, který byl totálně na konci druhé světové války zničen, stejně jako mě lákala i tamní expozice v galerii Zwinger. No a před pár dny jsem na tu galerii narazil na onom světě. Máte-li zájem se tam podívat, pak to jen doporučuji. Ve spolupráci s RL galerií tam jsou vyvěšeny obrazy a i sama stavba budí obdiv za věrnost zpracování.