Úplně jsem zapomněl po tlakem RL událostí na jeden velmi příjemný virtuální večer, který jsem zažil nedávno v klubu La Fabrique. Nejdříve jsem myslel, že tam bude Scalex vzpomínat na staré fláky od Deep Purple. Ty mám moc rád. Ale ono to bylo trochu jinak...
Scalex tam v klubu seděl uprostřed parketu. Před ním se skvěly nádherné hammondky. Vedle něj osiřele postávala bicí souprava. Jimmi Button postával se sklenicí piva u vchodu. Tamam si nahřívala nohy u krbu...a...já si nemohu už po těch dnech vzpomenout...ještě jedna slečna tam seděla v koutku. Omlouvám se jí za takové křupanství. No a tak jsem si poprvé ve svých obou životech zasedl za ta bicí...vytáhl paličky a spustil animaci... Hned nato vyštrachal Jimi nějakou tu kytaru a hned bylo veseleji. Deep Purple zněli jako doopravdy. Jak by ne, že? Pak přišel ještě Shiny Iceberg...prohrábl svůj nekonečný inventář a vybalil nádherný mikrofon. Teď už byla nálada téměř dokonalá... Shiny občas kytarová sóla hrál i na jednu ze svých kytar. Na jeho těle se objevila chlapácká tetování. No, to byl večer. Škoda, že jsem musel odejít do RL. Naštěstí se tam ještě objevila Momo a ta mě více než srovnatelně zastoupila za těmi bicími. Byl to večer plný hudební vášně... Ani fotit jsem nestihl. Naštěstí to zvládla Tamam od krbu...

Za fotky děkuji Scalexovi a Tamam...

Včera jsem měl večer při pobytu v Educatice zase pocit, který mě naplnil nadějí, že smysl, pro který Educatica vznikla stále trvá.
Přišel jsem sice zase jen na hodinku a půl, co se tak v poslední době stíhám virtuálnímu světu věnovat, chtěl jsem v klidu vybrat a připravit pár dýmek na Scalexovu dnešní přednášku, ale... V Educatice jsem se chytl hned za jazyk (prsty na klávesnici) s Vikim a s Corneliem (jinak mě těší, že přijal nabídku a stal se dalším členem našeho týmu). Během řeči se tam mihlo pár avatarů, tu se někdo na něco zeptal, tu jen tak prošel kolem. Ale objevila se tam i mladinká (virtuálně jen dva dny stará) Claire, která měla velikou radost z toho, že se u Vikiho v Laboratoři naučila vytvořit jednoduchou sedačku. Poradili jsme jí, jak ji lépe otexturovat...skákali jsme si, jak my chlapi v přítomnosti hezké ženské umíme, do řeči a předháněli jsme se v tom, kdo poradí rychleji. Pak se tam objevil Devil a další avatar, jehož jméno si už přesně nepamatuji. Podařilo se mi Claire odlákat ze spárů Vikiho :-) a zavedl jsem je společně s Devilem a tím třetím (omlouvám se, mám špatnou paměť na jména) do Modelíny na úvod jsem jim vysvětloval, co jsou sculpty a co se dá jejich pomocí a se zapojením fantazie vytvořit.
Zkrátka jsem měl pocit, že stále jsou lidi, kteří se prostřednictvím svých avatarů chtějí něčemu naučit. Vždyť právě proto ostatně Educatica vznikla. A to mne naplnilo tím dobrým pocitem.
Nakonec jsem byl rád, že jsem před vypnutím počítače stihl k Fabrice vystavit alespoň čtyři, snad odpovídající Scalexovu tématu, dýmky...dneska je ještě před přednáškou musí doupravit... A na přednášku se už těším...

P.S.: Vždycky, když potkám někoho „virtuálně mladého“, kdo se zdá být vnímavým a šikovným, tak si říkám, zda to není nějaký přestrojený zkušený a ostřílený „kozák“, který nás jen zkouší, který jen testuje, co jsme zač a jak se chováme...včera tam vlastně nebyl večer Shiny. Hele, Shiny, není tvůj nový alter pod jménem Claire Corbenic?
 

Čím to, že se takhle na jaře cítím podobně jako vyhořelé palivo z jaderné elektrárny? Nejraději bych si našel nějaké úložiště a tam čekal, až se dá třeba nějak využít to málo energie, které v posledních dnech v sobě mám..

Je to taková shoda okolností, že jak ve virtuálním životě tak i v profesním životě reálném ztrácím energii...motivaci pro to, abych něco dělal nebo tvořil s radostí. Nemívám tyhle stavy moc často, ale dneska bych řekl, že kdyby bylo jiné cesty která by se zdála snazší, vydám se po ní. Vůbec mne nebaví to, jak cítím, že jsem zamračený. Nedokážu se soustředit. Nejraději bych někoho poslal do...ale zatím ještě tohle zvládám. Možná by bylo ale dobře, abych ten ventil povolil. A možná jsem jen nějak přecitlivělý z virózy, která snad je už na ústupu.

Dokonce přemýšlím o možnosti vyrazit si do Čeladné na týdenní terapii tmou. Ale to snad raději neudělám. Možná bych se tam právě teď spíš zbláznil.

Pokud tedy snad máte za to, že Fanda Ryba není v poslední době moc komunikativní avatar, tak se na něj nezlobte. Můžu za to já...tady od klávesnice.
 

Na počátku letošního roku jsem uvěřil pár přátelům a slíbil jsem naivně, že se k nim přidám a že zkusím podle svých sil, možností a schopností přiložit hlavu a prsty obou rukou prostřednictvím klávesnice a myši k dílu...

Tak jsem se „namočil“ do projektu Educatica. Mohu říci, že jsem netušil, do čeho se vrhám. Na začátku jsem si říkal, že to je pohoda. Postupně jsem názor změnil. Dokonce jsem cítil i takové nepříjemné mrazení v zádech, jak to dopadne. To mrazení se změnilo v mrazení příjemné, když jsem si uvědomil, že všichni lidé, s nimiž jsem se dal do spolku, jsou slušní a šikovní a nejde jim o nějaký zisk...

Dneska mám zase takové zvláštní mrazení... Padlo totiž rozhodnutí, že v neděli a v pondělí (21. a 22. března 2010) večer se po devět týdnů tvořený projekt zpřístupní veřejnosti. Více informací o celém projektu najdete ZDE a také v informativním příspěvku Shinyho Iceberga ZDE.

A dovolím si napsat ještě něco...Díky Viki, Shiny, Tamam, Veroniko, Mílo a Vane...bylo mi ctí, že jsem mohl s vámi být u toho. Bude mi ctí, když mě nevypráskáte, až zjistíte, koho jste hřáli na vašich prsou....:-).

Když jsem si tady povzdechl, že neznám herce, který hrál žalářníka ve filmu Pyšná princezna, dostalo se mi dobré rady od Scalexe Overtona. Ale až včera jsem se dostal k tomu, že jsem napsal mejl do Národního filmového archivu. A moc mě potěšilo, že odpovědi jsem se dočkal takřka obratem...

Pokud by to snad zajímalo vás, tak roli "Dlouhého žalářníka v pohádce Pyšná princezna hraje Bohuslav Kupšovský (1910-1989), herec a především basový hlas pěvecké skupiny Setleři. Zahrál si mnoho drobných rolí od 40. do 80. let minulého století. Vidět ho můžete například v roli číšníka v Diplomat grillu v Podskalského komedii Světáci, kde je i s ostatními Setlery. Jeho další role můžete najít v knihách, které jsme o naší kinematografii vydali: Český hraný film I. - V. díl. Na VI. dílu, zachycujícím období 1981-1993, právě pracujeme." Tolik citát z odpovědi osoby nad míru fundované - Evy Urbanové, filmové historičky, Národního filmového archivu. Díky jí...moc.

Ještě jen tak mimochodem...Poslední, komu jsem psal mejlem dotaz, byl jeden ředitel Českého statistického úřadu...odpověď mi tehdy přišla do dvou dnů... A během pár týdnů se stal Jan Fischer premiérem české vlády. Už se těším, kde se setkám se jménem, paní Evy Urbanové.

Vedu doma už poměrně dlouho diskusi o tom, kdo hrál jednu naprosto epizodní roli ve filmové pohádce Pyšná princezna. Kdo by ji neznal. Hrají v ní takoví barevně ne moc dobře zpracovaní avataři. Ale jinak musím uznat, že se jim to tehdy povedlo a ta machinima, kterou z toho tenkrát pan Bořivoj Zeman udělal, se dost vydařila.

Ale, o co mi jde? Skoro v samém závěru, kdy všichni radostně zpívají a je tam taková ta optimistická nálada, se mihne v žaláři patrně žalářník s hlubokým hlasem. A to je to mé jádro diskusí. Kdo to je? Já tvrdím (a dokud mi někdo nedá uspokojivou odpověď, tvrdit budu stále), že to je Jindřich Plachta. V titulcích se ale tahle postava nezmiňuje. Ať používám přítele Googla, jak jen to jde, nenašel jsem nic zajímavého. Když jsem se ale obrátil na pár znalců přes filmy, ti se mi skoro vysmáli a ani se na tu postavu ve filmu nekoukli. A přitom ji museli za svůj život vidět několikrát. Prý to není možné. Jindřich Plachta zemřel přece 6. 11. 1951 a film šel do kin až  26. 9. 1952. Jako by se snad točil nějaký film během pár dnů.

Vím, že to ani tolik nesouvisí s tím, čemu se tady na mém webu věnuji, ale chtěl jsem se podělit o mé velké trápení, se kterým si nevím rady. Až ten problém vyřeším, budu snad nejšťastnější člověk na světě...ale to vlastně jsem. Jen mi trochu chybí k dosažení životního maxima...

Pokud snad víte, nebo víte o někom, kdo by mohl vědět...byl bych vděčný za informaci.

Ukažte mi chlapa, kterému se nelíbí ženské. A jsem si jist, že hezké ženské se líbí i homosexuálům. Ano, jsou výjimky. Některým chlapům se ženské opravdu nelíbí. Já ale žádného z nich neznám. 

Ukažte mi chlapa, kterému se nelíbí hezké dlouhovlasé blondýnky. Pravda, je řada chlapů, kteří preferují hnědovlásky, zrzky, černovlásky... Ano, ale i těm se i tak líbí ty dlouhovlasé blondýnky. Jen si holt vzali za manželku třeba tu hnědovlásku. Pak chápu, že se jim líbí i hnědovlásky....:-). Ono to je vlastně fuk. Ukažte mi chlapa, kterému se nelíbí ženské... 

A proč to vlastně píšu? Není to tak dávno, co jsem se zaregistroval na Fecebooku. Že ho neznáte? Jste šťastlivci. A během doby se mi přihlásilo pár přátel, které vlastně všechny více či méně znám z virtuálního onoho světa. Ale přihlásila se mi i jedna velmi tajemná osoba. Blondýnka...hezká...má i pěkný pohled...trochu i svádivý...trochu tajemně veselý...jojo, my chlapi na takový kukuč holt letíme...:-)). Zkrátka jsem nenašel v sobě slabochovi tu sílu, abych její nabídku tehdy odmítl.

Od té doby mi od ní přicházejí (asi jako řadě dalších lidí, které neznám) různé nabídky...abych se stal fanouškem tamté webové stránky, abych si vyzkoušel onu facebookovou aplikaci...abych si udělal právě tenhle test... Proč jen v sobě nenajdu sílu k tomu, abych jí, když mi neodpovídá ani na zprávy, ze seznamu přátel vyškrtl? Proč? No protože je to právě ta hezká dlouhovlasá blondýnka, s úsměvem a pohledem, který s námi chlapy může někdy pěkně zacvičit. Ještě štěstí, že jsem šťastně ženat a vedu jinak spořádaný rodinný život. Možná bych asi teď poblázněně začal tu tvář hledat po celém světě... 

Až tedy potkáte nějakou hezkou dlouhovlasou blondýnku, tak ji ode mne pozdravujte. Třeba to bude právě ona. A když ne? Tak se možná díky mně zrovna seznámíte...třeba s tou vaší „pravou“.

P.S.: Podle toho, jaké uvádí ta blondýnka pod tou hezkou tváří datum narození, je mezi mnou a jí rozdíl skoro jedné generace...:-))

Včera jsem vyrazil do Fabriky. Momo tam pouštěla zase pěknou muziku. Tentokrát vánočně laděnou...ale ne žádné koledy. Když jsem přišel, už byla zábava v plném proudu. Momo se rozvalovala (pokud to při její drobné postavě jde) v křesle u krbu a na podiu hrálo hraní a zpěv pár muzikantů. Přidal jsem se k nim. Jergonovi jsem vrazil do ruky další kytaru. Přidala se i sličná zpěvačka, jejíž slabě oděné tělo se mi zobrazilo dokonce v jednu chvíli neoděné...to nebudu ale už více rozmazávat. Po čase jsem si i zapálil cigaretu - já jinak na kytaru hrát neumim... Neumim na ni tedy ani jinak...:-). A tak jsme tam myslím příjemně trávili čas...až jsem se probudil...a musel jsem jít spát. Byl to fajn večer. Díky Momo...

...jen mu musíme občas jít trochu naproti.

Tak jsem ze včerejška na dnešek obdržel jeden moc zajímavý vzkaz z onoho světa. Přišla mi prosba od jedné avatarky, že by stála o jeden z mých bubínků. No, nic. Řekl jsem si. Není první a doufám, že ani poslední, kdo se mi takhle občas ozve. Už snad přeci jen vím, že na něčem neexistujícím (virtuálním) asi nezbohatnu.
Tak jsem si sám sobě v duchu říkal, co bych si za něj asi tak mohl říci. Normálně ho nabízím jen jako kopírovatelný (s animací a jednou hudební smyčkou) a za pár lindenů. Ona by ho chtěla ale i modifikovatelný. Hmmmm...asi s ním nechce dál obchodovat, když ho nechce s právem dalšího prodeje. Asi to bude jen pro radost - to mě těší. To udělá naopak velkou radost i mně. Tak to jí ho dám zadarmo. Ať si někde na Mainlandu na svém pozemku s ním zablbne. Večer jí ho pošlu...

Nedalo mi to. Během dnešního dopoledne jsem si zkusil, jen tak narychlo...abych věděl, její jméno progooglovat...UFFF. Tak, tohle jsem tedy nečekal. Ona tam doma u nich s kapelou hraje celkem slušnou muziku...a projel jsem si rychle i její SL kalendář. Tedy!!! Už teď se mi trochu klepou ruce :-))...abych nepomotal bubny a práva k nim, až je večer budu v úhledném balíčku posílat.
Taky se mi honí hlavou myšlenky na to, že by nebylo špatné někdy zkusit uspořádat jejich live koncert někde poblíž ;-). (jen malá vsuvka pro Vikiho – to by mohlo být i něco pro tvůj nápad). Jen se nějak vejít do toho kalendáře nabitého tak na jeden rok dopředu...
Možná jste čekali, že řeknu její jméno. Tak to vás asi zklamu. Nechci to nějak zakřiknout...tak zatím budu o jméně mlčet. Ale, pokud to vyjde, určitě se to tady dočtete.

A tak mě při té příležitosti ještě napadlo... Možná si někteří myslí, že já jsem tam na onom světě za vodou (občas jsem taky v tomto smyslu tázán o zapůjčení peněz), že vydělávám a že zkrátka nevím, kam investovat dříve. Není tomu tak. Ale baví mě to. Tak se snažte něco vytvořit. Třeba právě ten můj buben – ten není výtvarně nic moc...řemeslně taky leckdo dokáže lepší...ale osloven může být vlastně kdokoli. Když už jsem byl osloven i já...Třeba se právě vám někdo také ozve...;-).
 

Když jsem vypustil do světa těch pár sculptovaných oken a dalších drobností, ani mě nenapadlo, že budu o tomhle druhu zboží přemýšlet dál. Když jsem ale zjistil, že o ně je skutečně zájem. Ne tedy už takový, jako den první, ale stále se jich slušná řádka denně „prodá“.

Ozvalo se mi také pár SL tvůrců, s dotazem, zda bych jim nemohl něco z toho, nebo rovnou všechno, poskytnout full perm. Aby mohli ty díly použít ke stavbě a následnému prodeji domů... Také mě potěšilo, že většina z těch zájemců jsou cizinci. Že tedy nejde jen o nějaký soucit s mojí osobou ze strany srdečných Čechů nebo Slováků. Stejně tak mě potěšilo, že si ode mne „koupila“ ty díly i Zuza Ritt. Ta je použila naprosto po svém...a to mě taky těší, že v jejím podání to nejsou „jen okna“ vedoucí skrze zdi...

No, a tak jsem si to vzal k srdci a pustil jsem se do předělávání...a upravování...a vyhlazování... a hobloval jsem, brousil...sháněl různé vhodné dřevo...až jsem nakonec vytvořil sadu o něco širší...o něco možná chudší (jak se to vezme). A zkusím tuhle sadu také vrhnout na trh. Jen ji někdy, až budu mít čas dokompletuju a zkusím s ní „štěstí“ na celosvětovém trhu. Tentokrát změním obchodní taktiku...sadu dám, na trh za 1500 až 2000LD...ještě budu v těchto hranicích přemýšlet. Tak uvidíme, třeba se ze mne stane už ten milionář....