Ten čas letí...
12.09.2008 11:20Bohemia bude slavit první rok života. Já budu za pár dnů už taky jednoletý. Přesto se už určitě statisticky řadím do skupiny těch starších - vytrvalejších. Ačkoli jsem sice na onen svět přišel až po zrodu Bohemie, měl jsem možnost začátky města poznat o něco dříve, než jsem se narodil. Jeden můj RL přítel mi půjčil na chvíli jméno a heslo. Už se s ním na onom světě moc nepotkávám. Koneckonců – vídáme se téměř obden a on má jiné starosti. Mně to ale jaksi zalezlo pod kůži a asi se jen tak téhle závislosti nezbavím. Událo se toho za ten rok tolik, že bych asi psal dost dlouho, abych zachytil alespoň to nejdůležitější. Jsem moc rád, že jsem poznal řadu lidí, které bych sice mohl tady vyjmenovat, ale někteří jsou ještě živí a ty si pamatuji, ale někteří již mezi námi tam na onom světě nebývají a právě někoho z nich bych mohl nechtíc ve výčtu vynechat. Rád bych ale zmínil jednoho člověka, který mi zůstane, doufám že hodně dlouho, s oním světem spojen. Je to Isaac Acibu. Toho tam asi nikdy nepotkáte. On o tom světě vlastně ani neví. Přesto se tenhle člověk má šanci díky skupince několika avatarů a jejich loutkovodičů někdy do toho světa třeba i dostat. Zatím má jiné starosti. Měl by se hlavně učit, když už jsme se rozhodli, že mu se vzděláváním peněžními příspěvky pomůžeme. Pak asi bude muset řešit řadu pro nás až nepochopitelných věcí. A třeba jednou se podívá i mezi nás. V tuto chvíli mu to jeho hliněné lože a hliněná podlaha chatrče ve vsi Soroti na východě Ugandy ještě neumožňují. Tady mi to nedá a budu jmenovat jednoho přítele z onoho světa – Pavel Stransky. Díky němu jsem adopci Isaaca od plkání na virtuálních lavičkách dotáhl až k realizaci.
Oním světem prošla za ten mnou sledovaný rok řada lidí, kteří buď vytrvali, nebo zmizeli v třenicích dějin. Nebo se také vrátili pod jinými jmény...i to je možné. Přesto bych rád tímto vzpomněl právě na ty „zmizelé“. Bez nich by ten svět nevypadal tak, jak vypadá. Nově příchozí si to vůbec neuvědomují. Ostatně - proč, že? Ale nebýt těch, kteří již odešli, nebylo by to, co je. Všem, kteří přicházejí a ještě přijdou, přeji, aby po nich, až jednou odejdou, zbyla třeba jen jediná krychle jimi postavená a dávající radost někomu jinému.
———
Zpět