O tom, že jsem začal dělat dýmky jsem se už zmiňoval. Ale jaksi jsem zapomněl alespoň tady na obrázku nějaké z nich ukázat. Na XStreetSL sice jsou asi tři k vidění, ale ty nejlepší kousky jsem si nechal jen k prodeji v obchodě (https://slurl.com/secondlife/Ivanova/58/170/50)

...aby si je mohl zákazník prohlédnout...to i s tím dýmem, který se z nich valí..:-). Jednu dýmku jsem udělal jako originál (já ho už nabízet nikomu nebudu) i do jazzového klubu pro Momo a Scalexe. Jen pro ně jsem udělal i sklenku šampaňského vína s animací. To kdyby chtěli na uvítanou pro hosty, až se bude klub otvírat...myslím, že to je už na spadnutí. Občas Momo vídám, má holka už i přes vrstvu svěžího makeupu vidět kruhy pod očima, jak tam stále dře... Možná pro klub budu dělat i nějaké kávové šálky s jejich logem. Aby nemuseli takové maličkosti kupovat. Tedy jen, když o to bude zájem...:-).

Po nějaké době také dozrává myšlenka vybudování kanceláře (tak trochu i galerie s videoprojekcí) BwindiOrphans u Shinyho Iceberga a u Shiny Babenco v „Tiny Shiny :: shopping center“ (https://slurl.com/secondlife/Shinyland/72/203/24 ). Zatím tam jsou vyvěšeny další fotografie Michala Příhody, které se „nevešly“ na výstavu do Bohemie. Velmi rychle přibude i nějaké posezení a tématicky zaměřené dekorace. Kdo si chce poslechnout pravé rádio z Ugandy, má tak jedinečnou možnost. Tam streamované rádio je kromě původní hudby zajímavé jejich mluvenou angličtinou...znalcům doporučuji. Zkouším po večerech také plést košíky...tedy snažím se podle afrických vzorů vymodelovat nějaký ten sculpt. Jakmile budou hotové, vystavím je jak na XStretSL tak i na Shinylandu....
 

V poslední době jsem nějak podlehl kouzlu dýmek. Jednou jsem, jen tak pro zábavu, zkusil vymodelovat dýmku...Zkuste hádat, proč jsem jí dal označení „Scal“. Pak jsem zjistil, že to je celkem zábavná věc – dělat dýmky, ačkoli v RL dýmky nekouřím. Podle toho taky dopadl můj dým, který z dýmek vychází. Ano, je to spíš dýmovnice, ale proč ne. Třeba jednoho dne budu mít náladu si posedět v Particle Laboratory a třeba s tím něco udělám. Zatím mne baví jejich modelování. Mám jich už pěknou řádku. Rozložil jsem si ty vydařenější u sebe v obchůdku a teď ještě musím najít cestu, jak je dostat na trh – aby si zkrátka chodili zákazníci ke mně a ne ke konkurenci. Hmmm...to bych asi měl udělat něco s tím dýmem. Možná bych si mohl pronajmout i nějaké místečko ve vyhlášených obchodních domech...ach ta lenost.

K těm dýmkám jsem se dostal poté, co jsem stáhl většinu věcí z XStreetSL a začal jich tam pár vracet „za hubičku“. Tak se stal nejprodávanějším zbožím můj „ptačí zpěv“. No nekupte to. Za linden. Moji přátelé nakupují ve freebies a mezi jednolindenovkama různé krámy...občas se narazí na pěkné kousky. A tak díky změně strategie celkem stoupl prodej mých produktů. Ale, že bych bohatl? Ne. Zatím spíš stále jen investuji do téhle mé zábavy.

Ale, co...když si moc lidí dýmku nekoupí, tak je alespoň já na sobě střídám...

V regionu Bohemia, kde máme s Johnniem Martynovem zahrádku, měníme různě stromy a keře...podle toho, co Johnnie kde výhodně sežene. Máme tam posezení u ohýnku, posezení u piva, posezení na vyhlídce, posezení pro rybáře, posezení na WC campu...skladiště různé veteše...ale někdy báječné veteše. Johnnie tam má mezi tím vším na majáku své stolní hodiny...ani nevím, jak se prodávají...taky se o nich ještě moc neví. Já tam mám mimo jiné i obrazy... Je to zvláštní, ale lidi tam chodí...traffic tam nějaký máme.

U sousedů (Momo a Scalex) vyrůstá klub...ano klubů je na onom světě spousta. Tohle bude ale klub skoro podle mého gusta. I ta stavba. Když tam vidím Momo, jak v montérkách pobíhá mezi haldama písku a míchačkou...nedivím se, že si pak večer ráda sedne a popíjí její kafíčko. Ale mohu říci, že leckteří stavitelé z onoho světa jí mohou závidět trpělivost a píli a smysl pro poctivou práci. Dokonce věřím, že by právě ta stavba mohla být i „prodejná“, až jednoho dne Momo se Scalexem třeba řeknou dost...dost bylo jazzu.

Zkusil jsem se podívat do vesmíru, jak doporučil na www.secondlife.cz Kontor. Dostat se tam – to byl oříšek. Teleport mi nešel. Několik dnů jsem to zkoušel a hlásilo mi to stále, že region je přeplněn. Vyřešil jsem to tak, že jsem zašel k sousedům...do toho regionu pak pěšky. Oblékl jsem si „létací stroj“ a trpělivě letěl vzhůru...až jsem se do toho vesmíru dostal. Pěkné místečko....
 

Na onom světě se mohou dít věci vídané i nevídané. A ony se tam také dějí... Člověku někdy až zůstává rozum stát (často zrovna mně ten rozum stojí i bez toho).
Na našem pozemku v regionu Bohemia ( https://slurl.com/secondlife/Bohemia/6/223/22 ) máme s Johnniem Martynovem umístěno zkušebně kempovací veřejné WC. Tady zatím jeho chod „táhne“ Johnnie. Málem jsme se vsadili, zda se najde nějaký „zkušební sedič“ – kempovač. Ony ty podmínky jsou dost kruté...celý 1 L$ za hodinu. To ani na japonských kempovacích stavbách takové podmínky nemají. No řekněte: kdo by si to zkoušel? Ale našel se nedávno jeden nováček. Asi ještě nebyl nikde jinde kempovat. A ten nám tam vysedává...ale aspoň tak víme, že systém funguje.
Proč to všechno ale píšu. Johnnie včera večer postřehl něco podivného...u stropu našeho „majáku“, v pozici potřebu na WC konajícího seděl s hlavou zabořenou skrz strop do prvního patra ten náš kempující.

WC samotné je o dobrých 15m níže a pár metrů jihozápadně...kempovací systém byl v činnosti...jako by tam ten kempující seděl na WC...normálně kempoval, ale nějak vlastně nenormálně. Máte pro takovou anomálii někdo alespoň trochu rozumné vysvětlení? Ať jsem zkoušel to WC kdykoli dříve ať už na sobě, nebo na jiných, nesetkal jsem se s něčím podobným. Navíc nešlo ani o nějaké „opatření“ kempovacího systému, které by třeba kempujícího po dosažení limitu někam „vystřelilo“. Limit zdaleka ani překonán nebyl...

********************

17.02.2009 14:45

P.S.: Tak mi spadl kámen ze srdce...Kojot Birman mne na www.vhelp.cz uklidnil, že nejde o nic tak strašného. Mělo by jít jen o kosmetickou vadu. Snad si tam ten kemper nezlomil nohu, když sesedal z kempovacího poseballu. Snad neutrpěl díky tomu sesedání také nějakou kosmetickou vadu :-).
 

Tak jsem nejdříve v souvislosti s hloupou manipulací (nepovedlo se a smázl jsem MagicBox) začal přemýšlet, zda má vůbec cenu cokoli prodávat. Člověk se snaží a pak to nikdo nekupuje. Napadlo mne, že moje výtvory jsou buď nezajímavé, nebo vůbec špatné. Moje značka "BwO" známá není ani trošku… Pak jsem na XStreetSL vrátil alespoň ten můj „krucifix“, který jsem tam měl kdysi jako první (od začátku zdarma) a až na pár výjimek (hlavně zpočátku nějaký ten rybářský prut a občas i něco jiného) se ostatní věci moc „nekupovaly“. Přišly na mne zimní splín a depka.

Postupem doby mi toho rozhodnutí přišlo ale líto. Hlavně mi bylo líto mého veřejného záchodku, který jsem přeci pár dní dával dohromady… Narazil jsem na diskusní stránky Kojota Birmana  a oprášil jsem si jeho obchodní a cenovou filosofii, kterou jsem poznal už kdysi – jen jsem na ni pozapomněl. Vrátil jsem se na trh a přidal jsem tam pár kousků za symbolickou cenu 1 L$ a ty záchodky a vylepšený rybářský prut – obě tyto komodity však za zaváděcí cenu (150 resp. 50 L$). A začal jsem sledovat, co se děje… Je to teprve druhý den, proto se nedá z toho nic dovozovat…někteří avataři jdou po věcech, které se objevují jako novinky. Ale za oba dva dny se zatím prodalo nějakých 20 jednolindenovek…a dvě padesátilindenovky. Tak jsem zvědav, jak se bude obchod vyvíjet dál. Pokud to bude mít shodnou vývojovou tendenci, poopravím pár starších kousků…dodělám něco, co mám rozdělaného už skoro rok :-) , přecením a vrátím je tam ; zdražím to, co nabízím teď za zaváděcí ceny v akci… No a pak se uvidí…:-) .
 

Počátkem měsíce února jsme s Johnniem Martynovem udělali tečku za naším hospodařením v regionu Czechoslovakia3. Současně jsme se přestěhovali na nově vzniklý region Bohemia (https://slurl.com/secondlife/Bohemia/). Trochu konzervativně jsme si tam přesunuli schéma našeho pozemku předchozího. Zatím je vše stále jen v „procesu výstavby“. Johnnie začal v našem majáku rozmisťovat jeho scriptem vybavené stolní hodiny. Připravil už i variantu se snadným ovládáním nastavení barev textu, časových pásem a tvaru data v hodinách. Vzdalujeme se tak trochu od centra dění ve městě Bohemia. To je asi dobře. Obyvatelstvo města prochází přirozenou generační obměnou. Přicházejí nové tváře a ty potřebují svůj prostor k životu. Určitě se jim bude hodit i ten námi uvolněný pozemek. Taky už asi pár lidí jako staří paprikové dost nudíme. Já sám si potřebuji taky trochu pročistit hlavu. Potřebuji si popřemýšlet a smyslu a významu slůvka „redundantní“ – jak to ten Ignor Vella vlastně myslel...:-). „Utřel mne“, ale to nic nemění na tom, že si ho vážím...o jeho slovech je dobré vždy přemýšlet.

Píšu, že se vzdalujeme od centra dění, ale dochází mi, že možná ani ne...v sousedství vyrostl nový plážový klub. Včera jsem tam trochu voyersky kamerou nakoukl...ale že to rozjížděli...:-). Na opačném rohu regionu vyrůstá obchodní dům...dalšími sousedy jsou Scalex a Momo s jejich Maxíkem....zkrátka asi ani tenhle region nebude mrtvým městem.
 

Na první pohled budu teď psát o něčem, co s oním světem nesouvisí, ale... Žijeme v kyberprostoru. Máme svá virtuální převtělení. Diskutujeme spolu na náměstí neexistujících měst. Často se ukrýváme za postavičkou stvořenou skoro podle našich představ, možností a schopností. Konec konců diskutujeme i na různých webech. Proto bych vás chtěl upozornit na něco, co jsem se dneska dočetl na idnes.cz. Tady je odkaz první na článek Miloše Čermáka (i on má ostatně zkušenosti s oním světem - pokud se tam ještě stále nepohybuje pod nějakým krycím jménem :-) ). Později se dnes, rovněž na idnes.cz, objevil článek pánů Jiřího Sotony a Jana Malindy - můžete se podívat zde. A abych vyčerpal vše, co jsem se dneska k tomuto tématu dočetl, podívejte se i sem. Je to odkaz čerpaný z článku Miloše Čermáka. Je tedy, bohužel, anglicky, ale zkuste třeba nějaký překladač...nejde ani tak moc o jednotlivá slova, ale o obsah.

Myslím si, že je tam o onom světě a o nás více, než se na první pohled zdá.
 

Mnou vyhlášená soutěž v modelování WC, které mi v Bohemii tolik chybí tedy skončila.
Podle předchozích reakcí jsem byl asi naivně v očekávání hojnější účasti. Nakonec se sešli vlastně spíše jen diváci. Dva odvážní z těch prvních neváhali a chvíli čekání využili k tomu, aby na místě nějaký ten záchodek postavili.
Je škoda, že si někteří hledají celkem nekalé způsoby pro obstarávání peněz na nějaké doplňky, když jsou jistě způsoby možná i snazší...prosím vás, co to je ten (nebo ta, nebo to) „jutsu“, když někomu stojí za to kvůli tomu podvádět a lhát?
Takhle si Myrcza Azalee a Libetus Bolissima vydělali za pět minut každý 250 LD. První cena bohužel udělena nebyla a málem jsem se musel s oběma oceněnými dohadovat, když mi peníze, k nimž tak snadno přišli, chtěli vracet – že si je prý nezaslouží. A já tvrdím, že právě oni si je zaslouží.

Ještě předevčírem jsme s pár přáteli řešili, jak by se dala realizovat taková adopce na SLblízko. Chtěli jsme adoptovat Bunny Girl, aby si nemusela vydělávat tancem v jednom nejmenovaném striptýzovém klubu. Vždyť to je přece jinak moc šikovná a slušná holka, jsme si říkali...a ona dělá tohle. Ale včera se mi donesla od dalších přátel informace, kterou jsem si večer musel osobně u Bunny ověřit.

A hleďme, ona Bunny ve vší tichosti, ani mi to nedala vědět :-), adoptovala další dítě z Ugandy. Nikomu nic neřekla a zcela sama na sebe vzala tohle celkem zodpovědné břemeno. I když jako břemeno to spíš vidí ten, kdo to neudělá. Sám za sebe i za mých pár přátel, kteří to už okusili, mohu říci, že se tímto krokem jakoby něco v člověku otočí. Ne, že by se stal lepším. On lepším zkrátka je. Jen to v sobě najde. Je to určitě pár dnů a možná i nocí přemýšlení. Nejde o to někam někomu poslat nějaké peníze. Jde o to, uvědomit si, že za osud toho človíčka tam někde v Africe přebíráme tím rozhodnutím odpovědnost na několik let dopředu.

Takže Bunny – blahopřeji Ti k novému „potomkovi“. Věřím, že Ti bude Tvoje „dcera“ Deborah Akiro ( www.bwindiorphans.org/index.php?dite=153 ) přinášet jen radost. Těším se, že se dneska večer potkáme na vernisáži v Bohemii.

P.S.: Pro vás, kteří třeba nejste zrovna příznivci „adopce na dálku“ – doslechl jsem se i o jednom projektu „adopce na blízko“. Proč by měli potřebným dětem, které třeba měly smůlu na své rodiče, pomáhat jen „Kelnerové“?
 

Stále víc a víc jsem fascinován tím, že se prodávají i moje virtuální výrobky. Když jsem začínal s modelováním, ani mne nenapadlo, že by někdo vůbec ty moje neohrabané až humpolácky všední kousky chtěl. Natož, že by je kupoval. Postupně se ale začíná prodávat i to, co se v internetovém obchodě XStreeSL povaluje už pěkně dlouho. Jak jsem již několika lidem na onom světě říkal...pro mne je důležitější ta výzva...proto se snažím přijít na kloub dalším a dalším věcem. Když už se dostanu na dohled cíle, cítím, že tam vlastně ani dojít nechci. V mém inventáři se povaluje několik nedodělaných kousků...a mohu říci, že to jsou právě ty, které by za dodělání stály :-). Ale mají smůlu. Já jsem už zase na jiné cestě.

V poslední době žiji sculptováním...a je to zajímavé, co všechno se dá vlastně vytvořit. Vrátil jsem se i k animování... I to animování jsem kdysi zkoušel, ale moc mi nešlo. Ale ono to je vlastně naprosto jednoduché. Jen vytrvat... Už zvládám pár pohybů...možná bych zkusil i tance, ale proč? V každém slušném klubu jich je k dispozici plná „koule“. Snad ještě vyzkouším chůzi po rukou...pak i s tím mým animováním bude konec. Je toho dost, co jsem už na onom světě odzkoušel. Je toho ještě mnohem mnohem víc, co jsem nezkusil vůbec. Je dost i toho, co bych nikdy snad raději ani nezkoušel. Třeba koupit celý ostrov. To bych se musel buď zbláznit, nebo bych musel vyhrát v loterii pár milionů....abych je v mých nepraktických projektech mohl utopit. A udělal bych z toho ostrova jedno velké pískoviště a bojiště a závodní dráhu pro inventární kousky avatarů – členů skupiny secondlife.cz. A Konty nebo Zuza (nebo kdokoli jiný z rady) by mohli rušiče pořádku odstřelovat právě tam...aby si užili a vydováděli se..:-).

Jen si tak ještě říkám...až se někde sejdou všichni ti, kteří mi naletěli a koupili si něco z mých věcí. Domluví se a někam si mě pozvou a tam mi nabančí tak, že už na onen svět nikdy ani nepáchnu. Zatím je klid. Zatím mi nikdo nevynadal...asi to bude ticho před bouří.....

Tak se nám na poli onoho světa objevil další český (no český?) hráč. Má peníze, má asi i možnost získat šikovné modeláře a šikovné scriptery a producenty. Pyšní se tím, že koupil velký ostrov...že by nějaký super ostrov? No nevím, ale asi to bude velikostí úplně normální ostrov...podívám se tam při nejbližší příležitosti. Chce podpořit zatím ne příliš aktivní českou účast...no, nemyslím si, že by naše účast byla na to, jak jsme malá země, zrovna slabá. Co zatím nabízí? Nevím, nevím...jsou to zatím spíše jen jakési sliby a prohlášení. Uvidíme po 5.12.2008, kdy se jejich ostrov Makapiti slavnostně otvírá. Prolétl jsem i webové stránky projektu ( www.makapiti.cz ). Že bych byl nějak uchvácen? To zatím tedy nejsem. Ale co není, může být. Možná dost lidí přitáhne možnost posílání SMS a později prý i MMS z onoho světa zdarma... Má to však háček. Zdarma jen do sítě jednoho našeho mobilního operátora...tak a teď už konečně napíšu, o kom to vlastně mluvím – T-Mobile Czech Republic, a.s.
Věřím však v to, že na onom světě by mohla probíhat i spolupráce této společnosti s dalšími velkými hráči. Jen si nejsem jist, zda bude možná spolupráce s Bohemií...tam se již etablovala Telefonica O2 Czech republic, a.s....že by ta odpověděla možností posílat SMS do jejich sítě také zdarma? No uvidíme...