Konečně jsem vytvořil něco, co se tak nějak snad i líbí. Co někoho na pobřeží ostrova Czechoslovakia3, na pozemku sdíleném s přáteli Johnniem Martynovem a Calwen Benelli, snad i potěšilo. Děkuji za kladné ohlasy :-) . Dokonce se začalo dít i něco zvláštního... Už dva blázni (jinak si to nedovedu totiž vysvětlit) si v systému komisního internetového obchodu SL Exchange koupili můj rybářský prut. A to tam je...tuším od soboty 27.9.2008. Že by zvonilo na lepší časy? Že bych začal konečně bohatnout? Ale ne. To byl asi jen nějaký omyl. To tak jednou přítel pohodil na nejmenovaném sandboxu tyč. Já mu řekl, že mi to něco připomíná. Zda snad nejde na ryby? Po pár dnech mi dal takový trochu už lépe vypadající polotovar. A prý ať si ho už dodělám, jak chci. A že už se mnou nechce mít nic společného. Že ho prý ten prut stál čas, který mohl věnovat bohulibější činnosti. Ale mě se to docela zalíbilo. Ten prut jsem z gruntu za použití čerstvě získaných sculpt textur předělal...a hle – prut leží v držáku na pobřeží i se sedačkou. Občas si sám k němu sedám. A klidně si k němu sedněte někdy taky. A když cokoli chytíte, dejte mi vědět. Zjistil jsem totiž neuvěřitelnou věc. Ty vody onoho světa jsou asi naprosto mrtvé...ale nikomu to zatím neříkejte, nechci strašit nebo šířit fámy.

Když jsem psal svoji „výroční řeč“ u příležitosti jednoleté existence města Bohemia, neuvědomil jsem si, že vlastně i já už budu jednoletým. Nevím, zda plnoletým, ale jednoletým určitě. Napadlo mne taky zjistit, jak jsou na tom moji přátelé s jejich virtuálním věkem. Řada z nich jsou mnohem starší, než já. Ale těch starších mých opravdu nejbližších přátel, kteří skutečně aktivněji na onom světě realizují své sny z tohoto světa, těch přátel zas tolik není. A kupodivu jsem si uvědomil, že jeden z mých přátel, Rikimaru Darkstone, se pro onen svět narodil téhož dne jako já - ještě jednou blahopřeju. Už, když jsem ho potkal kdysi poprvé, byl šikovnější a naprosto přesně si vybavuji ten okamžik, kdy mi slinkoval mnou vystavěný dům. Možná si to ani neuvědomuje, ale pro mne to tehdy byl objev nedozírné hodnoty... Dneska s odstupem času lituji moc své velké chyby, kterou jsem udělal na začátku. Protože jsem za oponu onoho světa nakukoval s avatarem mého RL přítele ještě před zrozením, vrhl jsem se tam už pak rovnýma nohama – rovnou do Bohemie, kterou jsem už trochu znal. Kdybych byl býval nebyl tak nedočkavý a prošel bych si vstupním kurzem na úvodním ostrově, možná bych uměl i věci, o nichž do dnešního dne nemám tušení...:-)... Ale na druhé straně bych třeba nepotkal právě Rikimaru...třeba bych dělal něco jiného...a třeba bych tyhle věty ani nepsal. Mé stálé díky patří všem, díky nimž, nebo jimž navzdory, se ještě Fanda Ryba poflakuje po onom světě.

Bohemia bude slavit první rok života. Já budu za pár dnů už taky jednoletý. Přesto se už určitě statisticky řadím do skupiny těch starších - vytrvalejších. Ačkoli jsem sice na onen svět přišel až po zrodu Bohemie, měl jsem možnost začátky města poznat o něco dříve, než jsem se narodil. Jeden můj RL přítel mi půjčil na chvíli jméno a heslo. Už se s ním na onom světě moc nepotkávám. Koneckonců – vídáme se téměř obden a on má jiné starosti. Mně to ale jaksi zalezlo pod kůži a asi se jen tak téhle závislosti nezbavím. Událo se toho za ten rok tolik, že bych asi psal dost dlouho, abych zachytil alespoň to nejdůležitější. Jsem moc rád, že jsem poznal řadu lidí, které bych sice mohl tady vyjmenovat, ale někteří jsou ještě živí a ty si pamatuji, ale někteří již mezi námi tam na onom světě nebývají a právě někoho z nich bych mohl nechtíc ve výčtu vynechat. Rád bych ale zmínil jednoho člověka, který mi zůstane, doufám že hodně dlouho, s oním světem spojen. Je to Isaac Acibu. Toho tam asi nikdy nepotkáte. On o tom světě vlastně ani neví. Přesto se tenhle člověk má šanci díky skupince několika avatarů a jejich loutkovodičů někdy do toho světa třeba i dostat. Zatím má jiné starosti. Měl by se hlavně učit, když už jsme se rozhodli, že mu se vzděláváním peněžními příspěvky pomůžeme. Pak asi bude muset řešit řadu pro nás až nepochopitelných věcí. A třeba jednou se podívá i mezi nás. V tuto chvíli mu to jeho hliněné lože a hliněná podlaha chatrče ve vsi Soroti na východě Ugandy ještě neumožňují. Tady mi to nedá a budu jmenovat jednoho přítele z onoho světa – Pavel Stransky. Díky němu jsem adopci Isaaca od plkání na virtuálních lavičkách dotáhl až k realizaci.
Oním světem prošla za ten mnou sledovaný rok řada lidí, kteří buď vytrvali, nebo zmizeli v třenicích dějin. Nebo se také vrátili pod jinými jmény...i to je možné. Přesto bych rád tímto vzpomněl právě na ty „zmizelé“. Bez nich by ten svět nevypadal tak, jak vypadá. Nově příchozí si to vůbec neuvědomují. Ostatně - proč, že? Ale nebýt těch, kteří již odešli, nebylo by to, co je. Všem, kteří přicházejí a ještě přijdou, přeji, aby po nich, až jednou odejdou, zbyla třeba jen jediná krychle jimi postavená a dávající radost někomu jinému.

V prostředí české a slovenské komunity onoho světa se pohybuje hodně zajímavých i nezajímavých lidí. Řada z nás se snaží být jedinečnými. Ne každému se to ovšem daří. Když jsem ho potkal poprvé, měl tehdy snad podobu kostlivce...nebo to byla podoba jiná? To fakt už nevím. Už tehdy mě ale zaujal. Pak také jezdil na kolečkových bruslích. Nakonec  se ustálil (dá-li se vůbec v jeho případě o tom tak hovořit) na těm starším z nás velice dobře známé podobě Pana Vajíčka. Ano, toho Pana Vajíčka, který uváděl kdysi dávno jinak nezajímavé reklamní bloky v televizi. Řada jeho děl je inspirována právě touto postavičkou a televizí samotnou. Další jeho významnou podobou je „vetřelec z vesmíru“, který jako by vypadl z oka svému dávnému vzoru z počítačové prehistorické hry. Jako takový se zjevuje v různých velikostech. Stejně tak můžete být zaskočeni i okolo vás prolétajícím vesmírným „vaječným“ létacím strojem. Na rozdíl od řady jiných tvůrců různých „oblud“, jsem jím ale nikdy nebyl nějak atakován nebo obtěžován. Vždycky mi přišel jako velmi vtipný a slušný člověk. Moc si cením toho, že jeho díla se dají nazvat typicky českými. Že sám nevypadá jako nějaký ninja (nic nemám ale ani proti nim). A teď si uvědomuji, že jsem ještě nenapsal jeho jméno – Plsa Farman. Plsovi přeji, aby se mu podařilo nejen obchodně prosadit i na poli mezinárodním. Třeba zaujme i v cizině. Třeba tím, že vůbec nevypadá jako cizinec.

Blíží se konec prázdnin. Ti, co byli někde na cestách, se vrací. Ti, které nebude bavit škola, třeba přijdou zahánět nudu. Stejně jako televizní stanice upravují programová schémata, aby získaly větší díl z "koláče" televize chtivých diváků, přichystali i někteří z větších hráčů na poli českého onoho světa novinky. Jako první se do boje pustilo město Bohemia. Nabídlo za dobrých finančních podmínek místo pro bydlení nebo podnikání. Sice není to místo bohaté na využitelné primy, ale určitě je nabídka lákavá a cenově zajímavá i pro devizové tuzemce. Podívejte se na stránky města Bohemie . Bez mučení se přiznávám, že jsem se této možnosti chopil. Další "poprázdninová" akce se chystá ve znovu budované Valutě. Jsem moc zvědav na to, jak to s Valutou bude dál. Byl jsem se tam podívat a věřím, že už by mohly být dny tohoto města do budoucna úspěšnější. Více se dovíte na stránkách města Czechie . Na konec prázdnin naplánovali slavnostní otevření i majitelé ostrova Slovakia. Zatím je to uzavřený prostor, tak nevím, co se dá očekávat. Hodně ale napoví stránky Slovakie . Co jsem koukal na stránky dalších významných hráčů z řad mně známých Čechů a Slováků, nepostřehl jsem nějaké zásadní změny v jimi již dříve daných pravidlech a směrování. Během prázdnin parta kolem Lokiho Dancera zaujala další pozici v boji o zákazníky - Bay City.  Přeji všem hodně úspěchů.

Minulý týden jsem byl na dovolené. Letos jsme si vyjeli do Itálie. Ne k moři, ale na jeden statek (původem z 12. století) v Toskánsku. Pokud máte někdo zájem, rád dám na to místo kontakt. Povím vám, že i ten týden byl málo. Už jenom to, že to místo bylo kouzelné natolik, že bych odtud nejraději neodjížděl. Kopce plné olivových hájů. Krásně "líná" večerní městečka v okolí. Poutní a lázeňské městečko Vallombrosa. Navíc 25 km odtud je nádherné město Florencie. Ty textury…ojoj. Být v Toskánsku a nenavštívit město Siena? Rodině jsem slíbil alespoň na tři hodiny z toho týdne koupání v moři. Proto jsme přidali i Pisu. A tak byl týden v tahu. Ani jsem se nestačil rozkoukat. Jen ta cesta...trochu to místy lagovalo - u Boloně kolony. Naštěstí jsme se vyhnuli děsivé koncentraci teleporterů v Brennerském průsmyku... A pak tvrdá realita. Návrat. A první zpráva v domovině? Dneska jdu na pohřeb velmi dobrého přítele. Díky Charronovi...Ditrimu Charronovi za povzbudivá slova.

Dneska jsem byl dotázán, zda nemám něco společného s Fandou Rybou, který pojídá skoro syrovou rybu v klipu zveřejněném na youtube.com. Tak tedy...to nejsem já. Ani náhodou. Ne, že bych nejedl ryby, ale nechci, aby mne kdokoli s tímto člověkem spojoval. Asi ani on (ten pojídač ryby) by nestál o to, aby si ho někdo pletl se mnou. To jsem chtěl jen uvést na pravou míru možný omyl těch, kteří mě neznají osobně. Ale jméno Fanda Ryba je asi vždy spojeno se mnou tam, kde je řeč o onom světě...

Mezi lidmi je hodně bariér. Největší je hloupost. Ta se překonává jen težko. Pokud se překonat vůbec dá. Pak je bariéra jazyková. Ta se překonat dá a nemusíte se hned cizím jazykům učit. Na mých občasných toulkách oním světem jsem se setkal s jednou Italkou a překvapilo mě, že zčista jasna přešla z plynulé italštiny do plynulé angličtiny. A co víc? Hnad na to přešla do celkem srozumitelné češtiny. A tak jsme o tom "dali řeč". Dala mi LM ( slurl.com/secondlife/Cupo/104/118/36 ). Tam jsem našel takovou pěknou věcičku...oblékl jsem si ji a pak na monitoru nastavil jazyk...češtinu a italštinu. A kupodivu jsme si popovídali hned mnohem více. Doporučuji všem, kteří moc jazyky neovládají, aby to výše uvedené místo navštívili. Předem se můžete podívat i na virtualversion.wordpress.com/2008/07/29/get-international-for-free/ , tam se dovíte více...v angličtině :-).... Jen nesmíte používat móóóc česká slova...a musíte psát správně česky. Jak mě upozornil Johnnie Martynov - s diakritikou :-)

V mém obchůdku, který je spíš tak trochu mým informačním centrem a tak trochu i galerií jedné mladé slečny (těším se, až bude jednou velká slečna a já se budu dmout pýchou, že jsem byl jejím prvním galeristou)…takže to vlastně ani snad obchůdek není. Tedy v mém obchůdku v Bohemii - Starém Městě jdou snad nejvíce na dračku rádia. Nekupují je (to asi není to pravé slovo – to málo, co tam mám, je zdarma) zrovna majitelé pozemků, nebo jiní avataři, kteří mají možnost rozhodovat o tom, jaká hudba bude streamována. Ale třeba si jednoho dne nějaký ten pozemek seženou a budou ten můj přístroj používat. Jen si říkám, že bych ta rádia měl stáhnout z obchodu, protože to spíš nováčky plete a pak neví, co to mají v inventáři a k čemu jim to je. Jo…a kdybyste snad chtěli do těch rádií přidat i jiné stanice, dejte mi vědět přes IM, snad se dohodneme a já vám je tam naladím. A když budu mít dobrou náladu, a budete mi sympatičtí (sympatické) tak samozřejmě zdarma. No a já tam ta rádia nechám „na prodej“ ještě nějakou dobu. Vždyť co nepotěší nešikovného tvůrce víc, než to, že někdo si třeba udělal alespoň na chvíli radost. Třebas takovým křápem.

P.S.:  S textem výše to vlastně ani nesouvisí, ale chci poděkovat jednomu člověku - je to Kontor Jenkins. A slibuji tady veřejně, že s tím, co mi poskytl nebudu nakládat lehkomyslně a že to v celém rozsahu použiji na moji neziskovou činnost na onom světě a neprobendím to za hlouposti. Konty - díky.

Po úspěšném exportu náramků do obchodní sítě SL Exchange a jejich neúspěšném párdenním pobytu tam (kdo by taky takové věci kupoval, když si je může udělat, a mnohem lepší, sám), jsem vrhl do této sítě také první prodejní serii brýlí. Kupodivu...už si je i nějaký cizinec koupil. Jde o dokončenou variantu těch, které na sobě nosím já. Já tedy z nostalgie nosím ty prapůvodní. Zvykl jsem si nějak na ně. A protože vím, že na mých výtvorech nezbohatnu, dal jsem krabice s nimi (v jedné brýle a v druhé náramky)  na zem do mé malé galerie (ještě menšího obchůdku) na náměstí v Bohemii k dispozici všem zdarma. Popis bedny je česky, tak snad si alespoň Češi nebo Slováci něco vyzkouší...a naučí se věci i ze sebe sundavat a pak třeba i mazat z inventáře :-). Mám v hlavě ještě jednu variantu brýlí...uvidím, kdy budu pokračovat. Navíc čekám ještě s hodinkami. Ty mám hotové. Jdou bezvadně (hodinová, minutová i vteřinová ručička se točí, jak má)...tady děkuji veřejně mému příteli Johnniemu Martynovi. Ještě se dodělává přenastavování časových pásem podle přání zákazníka.